Jaro

Tam, kde nerostou ani stromy,
ani tráva, ani nejsou domy,
kde hvězdy z nebe spadly dávno,
kohout už nebudí tam ráno,

zase nový život začal vzkvétat,
stromy bum! vyskočily ze země,
proutěný košík plný štěnat,
červené došky na bílem domě,

zahrada obsypala se květem,
řeka koryto zaplnila proudem,
slunce vysvitlo přes temnotu,
duha byla ve svém koloritu.

Hudba zazněla hlasitě a zvesela,
trubky, klarinety i kontrabasy,
sbor sborově zapěl, la, la la LA,
napnul své ztuhlo-ztuhlé hlasy,

vodotrysk vystříkl vstříc obloze,
spisovatel vstříc nové knize,
všechny živé bytosti dlouze,
podléhaly neskonalé jarní touze.